Uprchlický tábor Moria
uprchlický tábor Moria | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 39°8′5″ s. š., 26°30′13″ v. d. |
Stát | Řecko |
Regionální jednotka | Lesbos |
Moria | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | až 20 tisíc |
Správa | |
Vznik | 2015 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Uprchlický tábor Moria, celým názvem Recepční a identifikační středisko Mória (řecky: Κέντρο Υποδοχής και Ταυτοποίησης Μόριας), je dnes již zaniklý uprchlický tábor na řeckém ostrově Lesbos.[1] Původní kapacita tábora byla přibližně 3000 lidí, po evropské migrační krizi 2015 byla kapacita několikanásobně překročena.[2] K 2. dubnu 2020 žilo v táboře přibližně 20 tisíc běženců.[3]
Tábor zanikl po masivním požáru 8. září 2020, jenž zničil 99 % tábora.[4].
Historie
[editovat | editovat zdroj]Uprchlický tábor Moria vznikl v roce 2015 jako dočasný kemp pro žadatele o azyl (tzv. hotspot). Dle původních plánů řecké vlády se běženci v táboře měli zdržovat týdny, maximálně nižší jednotky měsíců.[5] Vznik byl iniciován migrační vlnou ve stejném roce, kdy pouze na samotný ostrov Lesbos dorazilo přes 400 tisíc běženců.[5] V táboře vzniklo v roce 2016 několik požárů, během jednoho z nich uhořela ve stanu žena s dítětem. Tento incident vyvolal vlnu nepokojů, při níž byl tábor zapálen samotnými obyvateli.[6]
V září roku 2020 zachvátily tábor dva požáry, které zničily téměř všechny stany, obytné buňky, kanceláře a kliniku. Příčinou požáru bylo pravděpodobně žhářství ze strany samotných běženců, kteří byli frustrováni kompletní uzávěrou tábora z důvodu výskytu nemoci covid-19.[7] V době požáru bylo v táboře okolo 12 tisíc lidí. Řecká policie s předstihem utvořila kordony, aby zabránila obyvatelům Morie před vstupem do města Mytiléna a tábora Kara Tepe.[8]
Kontroverze
[editovat | editovat zdroj]Mnozí odborníci a zástupci neziskových organizací, jenž působili v táboře Moria, od počátku upozorňovali na nevyhovující podmínky k životu. V táboře byl nedostatek toalet, sprch i výdejen jídla. Postupem času se začal projevovat i nedostatek zdravotní péče. V táboře často docházelo k sexuálnímu násilí. Dle svědectví organizace Lékařů bez hranic byla situace v táboře natolik vážná a emocionálně náročná, že docházelo k pokusům o sebevraždu u malých dětí.[5][9]
V roce 2016 navštívil tábor tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun, který následně odsoudil detenci lidí v uprchlických táborech.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ "Moria je peklo." Takto vypadá největší tábor v Řecku, kde protestují migranti. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-01 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Tábor Moria – malé evropské peklo. A2larm [online]. A2 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Migrační tábor u Atén je kvůli 20 lidem s koronavirem v karanténě, první nakaženou byla těhotná žena. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Moria se stala spálenou zemí. Uprchlický tábor zničil rozsáhlý požár. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c Moria jako symbol konce evropských hodnot. A2larm [online]. A2 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Běženci zapálili tábor v Řecku poté, co ve stanu nešťastnou náhodou uhořela žena s dítětem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-11-25 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Na Lesbu shořel uprchlický tábor. Řecká vláda vyhlásila na ostrově nouzový stav. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Uprchlický tábor Moria opět zachvátil oheň. Požár se objevil v místech, kterým se v úterý vyhnul. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ "Moria je peklo." Takto vypadá největší tábor v Řecku, kde protestují migranti. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-01 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
- ↑ Zadržování běženců v Řecku musí skončit, prohlásil šéf OSN na Lesbu. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-06-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu uprchlický tábor Moria na Wikimedia Commons